Čtyři písmena, která mi změnila život.

 

Nikdy jsem nevěřila v boha. Pocházím z rodiny kde se o takových věcech ani nemluvilo.

Nic méně někde hluboko v podvědomí, někde hluboko v srdci byla ukrytá víra..... nemůžu říct že přímo víra v boha, ale v něco.......

 

Před sedmy lety jsem zažila něco, co úplně změnilo můj pohled na svět.

Smrt mého milovaného strejdy mě dostala na kolena.

Rakovina slinivky.

Nebyla jsem připravená na takovou ránu.

Nebyla jsem připravená na setkání se smrtí.

Měsíc jsem každý den byla s ním v nemocnici a dívala se na to, jak mi odchází.

Musela jsem, nemohla jsem ho v tom nechat samotného.

Bylo to srdcervoucí a myslím, že pochopit to může jen ten, kdo něco takového zažil.

Bylo bu teprve 49 let.

Navenek jsem musela být silná, pro něj, pro mého otce, který byl zoufalý že mu umírá bratr a nejlepší přítel v jedné osobě.

 

Pro celou rodinu jsem „ ta silná „co to táhla na svých bedrech byla já.

Ta, která všechno vydrží a ustojí.

Ale nebylo to tak. Uvnitř jsem se hroutila, řvala a odmítala se smířit s tím, že mu zbývá jen pár dní.

 

21.leden diagnóza .......... 17. únor SMRT.

 

Čtyři písmena, která mi změnila život.

 

Celé dlouhé měsíce jsem se s tím nedokázala vyrovnat.

Začala jsem číst knížky o andělech, potřebovala jsem zoufale něco, co mi pomůže. Něco, co mě utvrdí v tom co jsem podvědomě cítila.

Potřebovala jsem ujištění, že jsem se nezbláznila žalem, ale že on se mnou opravdu mluví...a že je tam …....nahoře.

 

Asi po roce jsem si uvědomila, že je kolem mě docela dost lidí, kteří se také zabývají duchovnem a anděly. Všechny jsem poznala během toho jednoho roku, anebo znovu navázala stará přátelství s lidičkami s krásnou duší, kteří se mi díky přestěhování se tak nějak vzdálili.

Ti lidé a další okolnosti mi nejenom pomohli, ale i mě posunuli dál.

 

Začala jsem číst další knížky...... „Miluj svůj život“, několikrát viděla film.

Přečetla Tajemství i Moc a vím, že tohle všechno opravdu funguje.

Je neuvěřitelné co dokáže naše mysl, co dokáží pozitivní myšlenky a hlavně ZMĚNA myšlení. Opravdu to mám vyzkoušené a funguje to.

Vím ale taky, jak strašně těžké je se na této cestě udržet a nesklouzávat do těch starých zajetých kolejí. Je potřeba sebekázeň a dennodenní kontrola a cenzura myšlenek.

 

Najednou jsem zjistila, že věci po kterých jsem dlouho toužila, na které jsem stále myslela, představovala si je, že se začínají stávat zkutečností.

 

Jeden příklad za všechny.

 

Co si pamatuji, vždy jsem pomáhala lidem kolem sebe. Když byl někdo v nesnázích a potřeboval pomoc, nikdy jsem nikomu neodmítla. Naopak.

Často jsem myslela na to, že bych ráda pracovala v nějaké nadaci, nebo charitě.

A v roce 2013 se to stalo. Oslovila jsem pár dobrých duší a založili jsme Občanské Sdružení na pomoc dětem v nouzi. Na pomoc sociálně znevýhodněným rodinám.

Konečně jsem se našla. Dělám něco co mě baví, co mě vnitřně uspokojuje, z čeho mám radost.

Něco, kde si připadám prospěšná a hlavně v co celou svou duší věřím.

Splnil se mi sen. Je mi dopřáno pomáhat lidem a vidím reálný a skutečný výsledek.

Tuhle zvláštní touhu, která ve mně byla odjakživa mám v genech po své babičce z tatínkovi strany.

I ona pomáhala lidem kolem sebe , bez ohledu na svoje strasti a problémy, které si tím působila.

 

A tak děkuji andělům, děkuji strejdovi, dědečkům i babičce, děkuji mému tatínkovi.

Jen díky nim se mi plní sny, jejich duše mě vedou a ukazují směr.

Děkuji Lorně Byrne, jejíž knihy jsem četla a stále se k nim vracím. Našla jsem v nich mnoho rad a inspirace.

Zvláště její první kniha " Andělé v mých vlasech" by měla být povinnou četbou pro všechny lidi na světě :-)

 

Snů a cílů mám stále dost a jsem pevně přesvědčená, že pokud se už teď, v tuhle chvíli neplní, tak brzo určitě budou.

 

Ten zatím poslední se mi splnil o tomto víkendu.

Bude to možná 3,4 roky, co jsem o adopci na dálku uvažovala, brouzdala po internetu a hledala důvěry hodnou nadaci. Asi nebyl tenkrát ten správný čas.

Až tento víkend. Společně s mojí mamkou jsme částečně adoptovaly holčičku z Keni.

Není to nic světoborného, přispíváme každá jen opravdu malou částkou, ale já mám krásný pocit štěstí, a chtěla jsem se s Vámi o něj podělit.